| gen. |
dáti se (kudy, kam, каким путём, куда); namířit kam (k lesu ap., куда); namířit si to kam (k lesu ap., куда); vydati se kam (do města ap., куда); zaměřit kroky (kam, куда); zaměřiti se (nač, k čemu); zamířiti ke komu, k čemu, kam (naproti, ke dveřím, k městu ap., к кому, чему, куда) |
| gen. |
namířiti (co proti komu, čemu, что против кого, чего); obtáhnouti co (břitvu, nůž ap., что); odkázati koho, co na koho, co, ke komu, k čemu, kam (tazatele na informační kancelář, k příslušnému referentovi, кого к кому, куда); orientovati koho, co nač, k čemu (politiku na mír, čtenáře na důležité problémy ap., кого на что); poslati (lidi na práci, vojáky na frontu ap., кого куда); přetáhnouti (břitvu, kosu ap.); přiděliti koho kam, komu, ke komu (do kanceláře jako asistenta ap., кого куда, к кому); udělit směr; umístiti (absolventy ap.); upnouti co ke komu, čemu, na koho, co (pozornost k úkolu, naději na děti ap., что на кого, что); vyslati (delegáta na sjezd ap.); zaměřiti co nač, k čemu (práci, přednášku ap., что на что); zamířiti (dalekohled na oblohu); zarejdovati co, čím (lodkou ke břehu, sáně doleva ap., что); zaslati komu co (zboží, dopis ap., кому что) |
