|
|
gen. |
слегка (se kolébat ap.); немного (unavený ap.); постепенно (stoupat, klesat ap.); медленно (stoupat, klesat ap.); мягко (jednat s kým, domlouvat komu ap.); спокойно (jednat s kým, domlouvat komu ap.); добродушно (se usmívat ap.); ласково (se usmívat ap.); не строго (potrestat, soudit koho ap.) |
|
|
gen. |
успокаивать; умерять (přání, požadavky ap.); смягчать (bídu ap.) |
|
|
gen. |
направляться (do města, k lesu ap., куда); держать путь (do města, k lesu ap., куда) |
fig. |
клонить (řečí, slovy ap., куда, к чему); метить (řečí, slovy ap., в кого, во что); намекать (řečí, slovy ap., на кого, что) |
|
|
inf. |
унимать; уговаривать |
|
|
gen. |
целить (do terče, na letadlo ap., в кого, во что); целиться (do terče, na letadlo ap., в кого, во что); метить (do terče, na letadlo ap., в кого, во что); прицеливаться (do terče, na letadlo ap., в кого, во что) |
|
|
gen. |
умеренный (rychlost, teplota ap.); мирный (člověk, povaha ap.); смирный (člověk, povaha ap.); спокойный (člověk, povaha ap.) |
chem. |
умеренный; слабый |