|
|
| gen. |
bezmyšlenkovitý (pohyby); nepozorný (žák); rozptýlený (domky, zprávy ap.); roztěkaný; roztržitý (profesor, pohled ap.); roztříštěný (pozornost, zájem ap.); těkavý (dítě, povaha ap.) |
| mil. |
rozptýlený |
|
|
| gen. |
rozptýliti (kouř); rozptýliti koho, co čím (zábavou, кого, что чем); rozsíti (semena); roztříštiti (pozornost, zájem ap.); zahnati (dlouhou chvíli, stesk ap.) |
| emph. |
rozprášiti (nepřítele, vojsko) |
| fig. |
rozmetati (nepřítele); zaplašiti (pochyby, spánek ap.) |
| mil. |
rozptýliti (nepřítele) |
|
|
| gen. |
rozplynout se v dým (как дым); rozplynouti se (o mlze, o mráčku); rozptýliti se (o prachu, o kouři ap.); rozptýliti se čím (čtením, v divadle ap., чем) |
| emph. |
rozprášiti se (na všechny strany) |
| fig. |
vyprchati (o hněvu, o nadšení); vytratiti se (o nedůvěře ap.) |
| mil. |
rozptýliti se |
|
|
| gen. |
nepozorně (poslouchat výklad ap.); nepřítomně; roztržitě |
