|
|
| gen. |
čistě (naprosto); mimořádně; obzvlášť (pro označení velké míry); obzvláště (pro označení velké míry); pouze (výhradně); výhradně; výlučně |
| book. |
eminentně; svrchovaně (důležitý, nebezpečný) |
| emph. |
jedinečně (krásný ap.); náramně (dobře, pěkně, důležitý, veliký ap.) |
|
|
| gen. |
eminentní (zájem ap.); exkluzivní (postavení ap.); exklusivní (postavení ap.); obzvláštní (nadání ap.); ojedinělý (případ, zjev); osamocený (případ, jev ap.); podivuhodný (příhoda, pamět ap.); výjimečný (případ, zjev, úspěch ap.); výlučný (ráz, případ, právo ap.); zvláštní (zásluhy, uznání ap.) |
| emph. |
jedinečný (úspěch ap.); prazvláštní (pocit, člověk ap.) |
| lit. |
báječný (úspěch ap.) |
